Bylo by bláhové domnívat se, že existuje jenom malý okamžik, kdy budoucí maminka nekomunikuje se svým nenarozeným děťátkem.

Vzájemné dorozumívání probíhá neustále od početí po porod samotný a pokračuje na vědomé i nevědomé úrovni dále. Jmenujme například biochemickou cestu komunikace, kdy dítě vysílá požadavky a matka je obvykle bezezbytku plní, tak, aby jeho vývoj byl plynulý a naprosto uspokojivý.

Hormonální komunikace je též oboustranná cesta, miminko zaznamenává nejjemnější vzruchy, které maminka prožívá, jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu.

Krevní oběh maminky, spojený s miminkem je též jakousi společnou řečí, kdy dítě zaznamenává výkyvy v krevním tlaku a tím více, či méně efektivní zásobování kyslíkem.

Do komunikace se silně propisuje i temperament a mobilita maminky, kdy plod akceptuje a přizpůsobuje se jejím pohybům, rytmu, vytrvalosti i odolnosti.

Tělíčko miminka přijímá pokožkou nespočetně impulsů, vibrací, napětí, zvukové efekty způsobené břišní dutinou, hlasem matky i zvuků v jejím okolí.

Když děťátku dozrává sluchový aparát, začne vnímat hlas maminky i tímto způsobem, dochází k jakémusi prenatálnímu učení mateřštiny, ukazuje se, že miminka po porodu, ve škále nabídnutých jazyků, věnují větší pozornost jazyku své matky.

I prostřednictvím chutí se plod částečně orientuje i v tom, co maminka konzumuje, jistým způsobem si predefinuje oblíbené potraviny, plodová voda obsahuje stopy mléčné kyseliny zastoupené v MM, což dítě připravuje a do velké míry určuje jeho preference.

Myslím, že uvedené úplně stačí pro běžnou představivost, čím a jak je možné s nenarozeným miminkem komunikovat.

Jako prvořadé bych podtrhla psychickou pohodu maminky a její dech, pokud se maminka cítí dobře, a v klidu dýchá, vše v jejím těle se nastavuje do optimálního modu, ve kterém se vyplavují žádoucí prorůstové hormony, hormony udržující plynulé zásobování placenty, endorfiny a dopaminy a celá řada dalších nevyhnutelných biochemických látek.

Vědomé, klidné, prohloubené dýchání navozuje mentální i svalové uvolnění, během kterého se matka s plodem lepe propojují.

V meditačním, relaxačním, či v podobném způsobu zklidnění mysli, dochází ke snadnějším vizualizacím, podvědomí matky je lépe „oslovitelné“ pro pozitivní afirmace a autoujištění, které bude mimo jiné efektivní i během samotného porodu.

Jestli si maminka s miminkem povídá, nebo zpívá nahlas, nebo vnitřním hlasem k němu promlouvá je jedno, obojí vyvolává tu správnou a žádoucí biochemii, která v důsledku dělá dobře matce i dítěti.

Mnoho příběhů zaznamenává, jak plod po porodu reaguje na známé rodinné hlasy, jak zpozorní, slyší-li hudbu, či vyprávění, které se v prenatálním věku opakovalo (čtení pohádek, ukolébavky).

Dokládají se i události, kdy si dospělí lidé dokázali vybavit, vzpomenout si, nebo dokonce uměli partituru, kterou jejich matka studovala jako těhotná.

Vhodná hudba, kterou miminka vnímají, jako zklidňující před i po porodu je např. Mozartova Malá noční hudba. zpěv delfínů, mantry, připomínající tlukot srdce…

Myslím, že je to jedno, co děťátku pouštíte do bříška, když se to líbí vám,

Já jsem své dceři pouštěla symfonii Z nového světa od A. Dvořáka a po porodu jí to vždy nádherně zklidnilo.

Byla jsem párkrát i svědkem reakce miminka bezprostředně po porodu, když se mu pustila uvítací písnička, která mu byla často přehrávaná v prenatálním věku.

Asi by se nikdo nedopočítal, kolikrát si budoucí maminka vědomě, či nevědomě i ve spánku hladí bříško, je jasně doloženo, že plod se snaží „nastavit“, aby hlazení bylo co nejintenzivnější, dokonce si umí i říci o pozornost své maminky ještě v bříšku pohyby, které si maminka automaticky a naprosto instinktivně vyhodnotí, jako poptávku po mazlení.

Na jakési komunikaci je založené i úsilí o přetočení miminka z polohy koncem pánevním do polohy hlavičkou do porodních cest.

Světlo, které k dítěti přichází ze spodní části podbřišku, zvuk rolničky, která se posunuje stále hlouběji po břišní stěně dolů, výrazné a doporučené pohyby maminky, to všechno je způsob prenatální komunikace.

Pokud komunikace v jakémkoli prenatálním období probíhá spontánně, vědomě, láskyplně a citlivě, je naprosto jedno, jak se maminka s miminkem dorozumívá, jsou na sebe vzájemně napojení a to mluví za vše.